Původ a historie oslů
Vědecké výzkumy dokazují, že dnešní domestikovaný osel je potomkem divokého osla ze severní Afriky. Albano Beja-Pereira, francouzský vědec, zkoumal DNA vzorků kůže a exkrementů v Africe, Asii a 52 státech Evropy. Afričtí i asijští divocí osli jsou kriticky ohroženi a velmi plaší, získat vzorky DNA přímo v jejich přítomnosti by bylo nemožné. Beja-Pereira proto shromažďoval všechno to, co po stádech zbylo na pastvinách a v napajedlech. Část výzkumu probíhala ve válkou zničeném Súdánu. Najít stáda divokých oslůbylo složité. "Súdán je zpustošený válkou a mnoho lidí se o oslypříliš nestará." Míní Beja-Pereira. Debaty historiků i archeologů o tom, zda předkem dnešních domácích oslů je divoký osel asijský, nebo africký, byly ukončeny se zveřejněním výsledků tohoto výzkumu. Ty totiž ukázaly, že mají kořeny v Africe.
Africký divoký osel (Equus asinus) tvoří samostatný druh. V Africe se objevilo několik poddruhů. Osel núbijský, alžírský a somálský. Osel núbijský je dnes již pravděpodobně vyhynulý, stejně jako osel alžírský. Poslední lokality výskytu divokého osla somálského jsou v Etiopii a okolních státech. Počet těchto oslů se v posledních letech rapidně snižoval a dnes jejich počet dosahuje ani ne 1000 kusů. Přibližně dalších 100 žije v zajetí i v Evropě.
První zmínky o domestikaci divokého osla pocházejí ze 4. tisíciletí př. n. l. z Egypta. To dokládají nástěnné malby i jiné artefakty. Na území Afriky se však ostatků těchto zvířat i maleb na stěnách našlo extrémně málo. Některé zdroje uvádějí jako příčinu to, že osly využívala pouze nejchudší vrstva obyvatel. Ta používala oslí sílu k převážení zboží i cestování. Chov oslů na maso nebo mléko nebyl rozšířen.
Asijský divoký osel (Equus hemionus) žije na rozsáhlém území střední a východní Asie a od svého afrického příbuzného se liší zejména vzhledem. Více se podobá koním, a proto se mu také někdy říká "poloosel". Stáda asijského osla, stejně jako stáda oslův Africe, žijí zejména v sušších oblastech, jako jsou stepi a polopouště, ale i v drsných hornatých oblastech. Má několik žijících poddruhů: Džigetaj, Onager, Kulan, Khur.